VZPOMÍNKA NA NÁRODNÍ PARK HORTOBÁGYI

V rámci vzájemné spolupráce a komunikace s maďarskými kolegy se někteří členové organizace zúčastnili exkurze v národním parku Hortobágyi v Maďarsku (Nemzeti park Hortobágyi). Tento národní park o rozloze 95 000 ha je ptačím rájem, kde se může vyžít nejeden ornitolog, ale, a to především je charakteristický rozsáhlými patvinami na absolutně rovné ploše, jenž se v maďarsku nazývájí „puszty”. Správa narodního parku sídlí ve východomaďarském městě Debrecen.

Fig.1 Devíti obloukový aquadukt přes řeku Hortobágyi ve stejnojmeném městě

Díky známostem a zkušenostem některých našich přátel s kolegy z univerzity v Debrecenu a z Národního parku jsme se mohli během našeho pobytu podívat na mnoho míst, kde je omezen nebo zákázan přístup. Jako například na jedno z největších tokaništ u nás už nehnízdícího dropa velkého (Otis tarda) v Maďarsku, dále na divoké stádo koní převalského (Equus przewalskii), z něhož jsou vybírání jedinci pro záchranu totoho předka dnešních koní ve volné přírodě. Na stádo praturů (Bos primigenius), z nichž vznikly dnešní plemena krav, kteří zde v Hortobágy díky zpětnému křížení opět žijí.

Fig.2 Tokají dropi velcí puzsta Szelecés - vzácná fotografie přes objektiv dalekohledu		Fig.3 Stádo koní převalského
Fig.4 Pratur (Bos primigenius)		Fig.5 Maďarský osel v pustě

Ale i mimo tyto zakázané zóny je mnoho fascinujících míst kde může český člověk poznat maďarský způsob života jako jsou např. tradiční způsoby pastvy v pustě, při níž jsou využívány místní typická plemena krav s obrovskými rohy (uherský stepní skot - Magyar szürcemarha) a šrouborohé ovce (Racka juh), z jejichž vlny se vyrábí tradičný vlněné kabáty. Na některých statcích v pustě jsou k vidění kudrnatá prasata (Mangalica), z jejichž masa se vyrábí chuťově velmi výrazné tradiční maďarské čabajky. Zcela nenadále se člověk může uprostřed rozhlehlé pusty setkat se stádem oslů a nabít tak dojmu, že snad ani nikomu nepatří. Pakliže trávu rostoucí téměř všude vystřídá rákos a močály, může se člověk potkat s vodními buvoly (Bos bubalus domesticus), kteří jsou zde účelově vysazeni právě kvůli spásání rákosu. Mimochodem rákos je v této oblasti základní střešní krytina domorodých pastevců.

Fig.6 Maďarský statek v pustě s typickou vahadlovou studní		Fig.7 Mangalica - kudrnaté prase

Fig.8 Šrouborohá ovce - Racka juh		Fig.9 Pastevec se stádem skotu

Fig.10 Impozantní Uherský stepní skot - Szürkemarha

Fig.11 Vodní buvoli na Halastó spásají živelně rostoucí rákos

Z volně žijících zvířat v národním parku jsou k vidění především ptáci, kteří se zde vyskytují v hojných počtech. Jedním z míst, které je vhodné pro pozorování ptáků, je jezero Halaš (tedy Halástó). Jedná se o největší jezerní komlex v národní parku. Spatřit zde můžete několik druhů volavek jako volavku bílou (Egretta alba), volavku vlasatou (Ardeola ralloides), či kvakoše nočního (Nycticorax nycticorax) nebo kolpíka bílého (Platalea leucorodia) a další. Mnoho druhů ptáků z řádu bahňáků např. pisilu čáponohou (Himantopus himantopus) či jespáka bojovnovného (Philomachus pugnax), několik druhů břehoušů (Limosa sp.) atd. Za pozornost stojí letové umění několika druhů zde žijících rybáků (Chlidonias sp). Mimo jezera je možné pozorovat kolonie poštolek rudonohých (Falco vespertinus), desítky jedinců motáků pochopů (Circus aeruginosus) nebo největší kolonii havranů (Corvus frugilegus) v Maďarsku, kteří se usídlili v akátovém remízku původně vysazeném jako dřevo na otop. Čáp bílý (Ciconia ciconia), který u nás vždy vzbudí radost pokud zahnízdí na nějakém komíně, hnízdí v této oblasti na každem sloupu či komínku v každé vesničce ve vysokých počtech. Dudka chocholatého (Upupa epops), který v České republice hnízdí už jen velmi zřídka, zde můžete potkat a slyšet na každém kroku. Za zmínku stojí jistě také výskyt hojného počtu vlhy pestré (Merops apiaster), která u nás hnízdí vzácně v pískovnách, a táké u nás již nežijícího tyrkysově modrého mandelíka hájního (Coracias garrulus). Ze savců, kteří se dnes u nás vyskytují vzácně jsme mohli pozorovat sysla obecného (Spermophilus citellus).

Fig.12 Kolpík bílý se svým bizardním zobákem		Fig.13 Kvakoš noční
Fig.14 Sameček poštolky rudonohé s kořistí		Fig.15 Samička poštolky rudonohé

Fig.16 Kolonie hnízdících havranů polních (cca 1000 párů)

Všechna tato místa a mnoho druhů ptáků i jiných živočichů by nemohli lidé obdivovat bez usilovné práce zaměstnanců a spolupracovníků národního parku Hortobágyi. Díky nim sem opět v pustě tradičně pase, obnovují se mokřady a močály, srovnávají se uměle vytvořené valy a zkrátka se díky nim vrací pusta taková, jaká tady byla tradičně po celé věky.
Mírnou obavu, kterou jsme měli při představě pálivého maďarského jídla, jsme zažehnali při první návštěvě restaurace Pátkoš čarda (Pátkos czárda) či vyhlášené restaurace Fogadó (czárda Fogado). Zde stojí za zmínku nezapomenutelný Harcsa paprikas (maso ze sumce s haluškami), Babgulas (polévka s uzeným masem vařené s fazolemi) nebo Slambuc (uzené maso s vynikajícími těstovinami).
Zážitků bylo na čtyři dny mnoho. Ať už to byli ptáci, jídlo, pusta nebo místní tradice a život. Již dnes ale víme, že jsme v Hortobágyi nebyli naposledy a určitě se tam vrátíme.

Datum: 22.8.2012
Text: M. Tomešek
Foto: S. Tomešková, M. Tomešek, B. Jagoš

Zpět